Ahoj Terezo, můžeš prosím představit sebe i svou unikátní metodu dětské výuky na klavír bez not? Jak děti učíš hrát tak krásné skladby a přitom vůbec děti nehrají z not a vše hrají z paměti?
Jmenuji se Tereza Remková a klavír je mou celoživotní vášní. Hraji od svých dvou let, tudíž aktivně 40 let. V posledních letech jsem cítila, že mým posláním je předávat tuto lásku a vášeň ke klavíru dále. Proto jsem se rozhodla být klavírním koučem dětí od 7 let a provázet je krásným klavírním světem s těmi nejkrásnějšími tóny.
Předem bych ráda podotkla, že moje výuka na klavír je zcela odlišná od výuky v hudební škole. Moje metoda je složena z více aspektů, které děti vnímají. Jedním aspektem je klidné a příjemné prostředí, kde se děti cítí jako v pohádce. K dětem přistupuji s velkou úctou a naše společná hodina je vždy i kulturním zážitkem. Dále se neprezentuji jako učitelka klavíru, ale jako klavírní kouč, který vede děti k lásce ke klavíru a hudbě.
Děti mají v našich hodinách úplně jiné podmínky než v hudebce. Nabízím dětem seznámení i s jinými hudebními nástroji. Například s ukulele, sopránovou flétnou. Pokud děti chtějí, mohou si i zazpívat a ke konci hodiny mohou děti i do rytmu zatančit. Ze zpětných vazeb rodičů vím, že dítě jde z naší společné hodiny domů pozitivně naladěné a již se těší na další hodinu.
Kéž by toto v 7 letech zažíval můj syn, který na hodiny chodil smutný a domů zcela vysátý. Ale opět musím podotknout, že né každý učitel klavíru na ZUŠ je morous nemající rád děti. Já měla fantastickou paní profesorku :-)
Úplně nejzásadnějším předpokladem je, že dítě na klavír chce samo hrát. Ke mě nedochází děti, které se učí na klavír z donucení rodičů, ale děti, které klavír oslovil a chtějí se samy od sebe učit. Bez tohoto nejdůležitějšího bodu by moje metoda byla zcela nefunkční. Ke každému dítěti přistupuji individuálně vůči jeho charakteru, povaze, schopnostem, talentu a aktuálnímu psychickému rozpoložení.
Děti se při naší společné výuce dostávají do stavu velmi podobnému flow (nejhlubšího stavu soustředění). Malý pianista / pianistka přijde s vlastním výběrem oblíbené skladby, kterou já během okamžiku dám do té nejjednodušší podoby. Poté melodii ukazuji dítěti prstem na klaviatuře. Dítě následně hraje to, co já ukazuji a v daném rytmu.
Opakováním během chvíle malý pianista umí zahrát melodii, kterou následně dále rozvíjíme. Během 45 minut hraní své oblíbené melodie se dostává malý pianista do flow a já ho doprovázím levou rukou, aby skladba zněla opravdu krásně. Děti si skladbu zapamatují díky prstové, vizuální a hudební paměti.
To zní až neuvěřitelně. A děti si melodii pamatují i bez not?
Ano, moji malí pianisté si pamatují až 50 melodií, které zahrají kdykoliv a kdekoliv. Mám i zkušenosti, že dítě umí hrát jen z not, ale jak přijde někam do společnosti a nemá u sebe noty, není schopno zahrát z paměti žádnou skladbu. Nervozita a chybějící noty udělají své.
Důležité je, že učím děti se prezentovat tím, že nově naučené skladby natáčíme na video, které poté posílám rodičům. Nevěřili byste, jak zapnutá kamera zacvičí s dětskou trémou. Ale díky tomu, že natáčíme často, děti trému časem zcela ztratí a dokonce některé děti nahrávání i vyžadují. Tím pádem v mých hodinách cvičíme i sebeprezentaci a sebevědomí.
Tomu říkám unikátní výuka na klavíru. A výuka klavíru probíhá v přítomnosti rodičů?
Při první hodině jsou rodiče samozřejmě přítomni, aby viděli v jakém prostředí se bude dítě učit. V dalších hodinách již přítomni nejsou. Z letitých zkušeností vím, že v přítomnosti rodičů se děti dostávají hůře do stavu flow, to znamená, nejhlubšího stavu soustředění. Děti tak bývají z rodičů nervózní a nejsou soustředění. Po výuce vždy zasílám rodičům videa s klavírními pokroky, na které se může dítě i doma podívat a podle toho i cvičit.
Takže je nutné, aby děti měly doma klavír?
Není to nutnost, ale nedává smysl, aby děti doma klavír neměly, když ho milují. Nezapomínejme na to, že při hře na klavír děti používají obě mozkové hemisféry.
Jeden z nejzajímavějších vědeckých experimentů byl proveden během posledních desetiletí na dětech, které se učily hrát na hudební nástroj. Vybraly se dvě skupiny dětí, jedna skupina hrála na hudební nástroj a druhá skupina na nic nehrála.
Po dobu dvaceti let je vědci pravidelně podrobovali vyšetření na encefalografu. To je přístroj, který dokáže monitorovat dnes už poměrně velmi podrobně a detailně mozkové funkce. Výsledky byly skoro šokující. Ukázalo se, že hra na hudební nástroj způsobuje něco jako masáž mozku.
Vědci se marně snažili najít nějakou aktivitu, (měřili matematiky, sportovce..) a nenašli tam ekvivalent tak obrovského nárůstu mozkové aktivity, jako byl u dětí, kteří hrály na hudební nástroj. Co více si můžete přát pro vaše dítě?
Jaký je rozdíl mezi tvou výukou a výukou v hudební škole?
Velký. Předem bych ráda podotkla, že jsem vystudovala základní uměleckou školu a zde jsem i absolvovala. Měla jsem velké štěstí na paní profesorku, která mne vedla též krásně, citlivě a individuálně třináct let.
S klavírem jsem začala v mých dvou letech, kdy jsem na malé piánko vybrnkávala Ovčáky, Kočka leze dírou a další dětské písničky. Na ZUŠ jsem nastoupila v pěti letech, ještě jsem nechodila do školy a tak učení i počítání not pro mne bylo velmi náročné. S tím mi ale pomohla moje maminka, která vymyslela skvělou metodu i přesto, že neznala noty a neměla žádnou hudební průpravu. Na jednotlivé papíry A4 nakreslila velkou notu, čtvrťovou, půlovou, osminovou atd., a vytleskávala jsem jejich délku. Pro maminku to muselo být velmi náročné, ale vydržela. Tímto bych jí ráda poděkovala...
Proto vím, že zásadním člověkem, který může dítě dovést k lásce, ale bohužel i k nechuti ke klavíru je právě první učitel klavíru. Jak toto podceníte, jak si dítě nesedne s učitelem, tak se ta křehká láska a touha po klavíru může během okamžiku vytratit. Někdy i na několik dlouhých let. Tyto případy také znám. Jedním z nich je například i můj syn. Ten se vrátil ke klavíru až po dlouhých sedmi letech.
Tímto jsem se chtěla dostat k tomu, že standardní učitel na ZUŠ nemá čas na individuální, osobní, klidnou, pohodovou výuku. Za 45 minut musí dle tabulek splnit a plnit osnovy, aniž by měl čas zohlednit aktuální rozpoložení, možnosti a znalosti dítěte. Na to zde bohužel není čas. Ani za to ten učitel nemůže. Takto je nastaven náš zkostnatělý systém. A to je ten kámen úrazu.
Děti stále dokola hrají ty stejné etudy, které jsem se učila i já. Každou třetí hodinu mají novou etudu a jsou pod tlakem stále se blížících povinných vystoupení a přehrávek. Ale přeci na klavír hrajeme, protože ho milujeme. Všichni nejsme extroverti a chceme své flow prožívat před obecenstvem.
Ovšem samozřejmě, že jsou některé děti nastaveny na hraní podle not a je to pro ně mnohem snazší a příjemnější. Proto je nádherná doba v tom, že si každý může zvolit formu výuky klavíru, která mu vyhovuje. Máme tu jistě kvalitní hudební školy a také kvalitní klavírní kouče :-)
Pro mě jsou nejkrásnější okamžiky ty, kdy hrajeme krásnou skladbu a já se podívám na malého pianistu / ku, a vidím, že má při hře zavřené oči. Chápete to? Dítě hraje se zavřenýma očima a je v naprosté blaženosti z nádherných tónů, které on sám produkuje. A nepotřebuje k tomu ani noty.
To mi připomíná něco jako Extra okulární vidění. Využíváš tuto metodu?
Ne, tuto metodu nevyužívám, avšak je možné, že při stavu flow dítě otevírá jiné vnímání. Tím, že je prokázáno, že při hře na klavír pracují obě mozkové hemisféry, je možné, že hrají poslepu a zpaměti. Náš mozek máme prozkoumaný pouze z 10 %, kdo ví, jak až moc a úžasně pozitivně ovlivňuje hraní na klavír naše smysly.
A ty učíš děti noty také?
Ano, snažím se hravou formou dětem přiblížit na klaviatuře noty, kdy samy vyžadují zkoušení, protože je zábavné. Naučím je na klaviatuře znát všechny klávesy a poté jim je ukazuji na namalované notové osnově. Učení not probíhá až po pár měsících hraní na klavír, aby děti nebyly demotivované hned na začátku.
Hlavně děti učím prstoklad, správné držení ručiček na klaviatuře, správné rovné sezení u klavíru. To co děti trénují často u nudných etud, my procvičujeme na mnoha známých a pro děti atraktivních skladbách, do kterých zakomponuji prstokladové cvičení.
Není Tvá metoda výuky těžší, než učení z not?
Ano, tato metoda je mnohem těžší, protože vyžaduje od kouče/učitele velkou trpělivost, klid a hlavně soustředění s dítětem.
Samozřejmě, že je mnohem jednodušší zadat dítěti skladbu z not, ať si cvičí doma a poté na další hodinu přijde již s naučenou skladbou. Toto není však můj styl výuky, my se soustředíme na melodii společně. Mé poslání je v tom, že jsem s malým pianistou při prvotním učení kterékoliv skladby a není na to sám/sama. Doma poté již melodii hraje s radostí a zdokonaluje ji.
Dostávají u tebe děti domácí úkoly?
Ne! Děti přeci hrají rády a proto doma samy trénují a dokonce mi i často zasílají své úspěchy i včetně krásných a milých mluvených vzkazů. To jsou jedny z nejkrásnějších okamžiků, kdy vím, že moje práce má smysl a rodiče to vidí také.
Jaké máš ohlasy na tvou unikátní metodu výuky?
Kromě šťastných a spokojených malých pianistů (což je pro mne to nejdůležitější) mně udělala radost i zpětná vazba jednoho tatínka, který mi vyprávěl zážitek z dovolené ve Španělsku. Jeho dcera obdivovala známého španělského klavíristu, který náhodou hrál v hotelové hale na klavír.
Tatínek jej požádal, zda by si jeho dcera mohla na chviličku zahrát na klavír. Klavírista ji s radostí pustil ke klavíru a byl velmi mile překvapen, jak holčička hraje krásně rytmicky a hlavně bez not světově známé skladby oběma rukama. Zdálo se mu až neuvěřitelné, že se dívka naučila všechny tyto světové melodie bez not a stále se ptal JAK? Dokonce vzniklo i krásné video, kde společně improvizují.
Improvizace je mimochodem další dovednost, ke které děti vedu téměř při každé hodině. Samozřejmě s přihlédnutím na individualitu každého pianisty.
Tatínek mi to vyprávěl s takovou hrdostí a já cítila, že moje práce má velký smysl, že to je přesně to, co si od začátku přeji a co je mou vizí. Aby děti hrály kdykoliv, kdekoliv a s kýmkoliv. A hlavně při tom byly šťastné!
A kolik šťastných pianistů koučuješ? :-)
Aktuálně mám 18 pianistů od 6 do 12 let.
Koučuješ i dospělé pianisty?
Ne, má metoda je přizpůsobena převážně dětem.
Jaký je dlouhodobý smysl Tvé výuky?
Mé přání a má snaha je, aby děti neztratily zájem o hudební klavírní vzdělávání a aby si zahrály na klavír i za 10 nebo za 30 let. Nejlépe, aby hrály s láskou nepřetržitě v průběhu života a kdykoliv budou mít chuť. Když se podíváte na můj YouTube Tereza pianista woman Praque , uvidíte, že hraji jakoukoliv skladbu v odlehčeném znění a k tomuto vedu i děti. Když budou chtít hrát komplikovanější skladby, s láskou ke klavíru a hudbě s tím nebudou mít problém.
Co bys na závěr doporučila rodičům dětí, kteří touží hrát na jakýkoliv nástroj?
Podporujte děti k hudbě, protože je dokázáno, že hudba léčí, uklidňuje, bystří pozornost, zapojuje obě mozkové hemisféry a probouzí v dětech kreativitu. Hudební nástroj může nádherně a nenásilně nahradit hodiny strávené u elektroniky, která v dětech toto ušlapává a probouzí opak.
Kde Tě mohou rodiče malých budoucích pianistů případně kontaktovat?
Momentálně mám téměř plný stav pianistů, ale sledovat mě můžete na youtubu Tereza pianista woman Praque a nebo pro více informací o výuce klavíru navštivte tento odkaz: Nabízím výuku klavíru pro děti na Praze 8 - Kobylisy
Terezko, děkuji ti za inspirativní rozhovor a ať se tobě i tvým malým pianistům daří.
Honza / gugugaga.cz